Červen 2014

Utopená svoboda

20. června 2014 v 19:45
Říká se, že alkohol je jako zbraň. Dobrá věc v rukou lidí, kteří ji (sebe) umí ovládat a nebezpečná v rukou lidí, kteří to neumí. Není to risk, pokoušet naši vůli? Vstupovat do proudu vody, který nás může osvěžit, ale také nás stáhnout? Chtěla na chvíli vystoupit z těch problémů okolo, uvolnit se a nemyslet na to. Být na chvíli zcela svobodná - pomoci si alkoholem a být jednou sama sebou. Odhodit zábrany, starosti a stres. Vešla do místnosti s přáteli a vzala si od nich panák s vodkou. Dostala další a další… Nechtěla se opít, byla přesvědčená, že má silnou vůli. Chtěla zapadnout a tak pila. Nepřiznala si to, ale chtěla na chvíli utéct před světem, nebo se mu připodobnit? Stalo se, jak si přála - na chvíli zapomněla na to, co ji trápilo, na chvíli odhodila zábrany…a myslela si, že je sama sebou. Byla však sama sebou, nebo ještě lépe své lepší, bezstarostné a veselá já? Dala někomu své tělo, které by střízlivá nedala, říkala věci, které by bez pití neřekla…Snad, že na chvíli se bavila a uvolnila napětí. Chtěla vyjít z místnosti, ale vchod byl zaskládán prázdnými flaškami. "Chci se chovat svobodně a někdy si pomůžu k dobré náladě, ale vím, co dělám." Řekla kdysi. Chyba. A pak jen slzy. Ale každý dělá chyby. Chceme se bavit a alkohol nám pomáhá navodit lepší náladu, veselost, soudružnost. Osvobozuje nás skutečně, nebo naopak vězní naše pravé já a jedná za nás? Pod vlivem alkoholu člověk ztrácí rozum a podřizuje se pudům. Připodobňujeme se tím vlastně zvířatům - vždyť rozum nás od nich odlišuje. Možná, že je to přehnané, ale umíme se ještě bavit bez pomoci drog? Bavíme se, máme pocit štěstí, ale uvědomujeme si, že to není skutečná radost…? Je to jen pocit a ještě ke všemu nepochází z našeho nitra. Nejsme to my, nejsme tedy svobodní. Jsme v zajetí cizí látky. Kde je Tvá svoboda?

Tichý boj

1. června 2014 v 20:01
Jsem ještě docela maličký. Někteří tvrdí, že ještě nejsem člověkem. Jsem tedy nějaká věc, ze které se postupem času stane člověk? Mé tělo není zatím zcela vyvinuté - srdce chystá se k prvnímu úderu. Ale duši mám! V bezpečí, ale zároveň uvězněn uvnitř své maminky. Má v rukou život dítěte. Mami, věřím ti, dávám ti svou vůli. Máme společnou svobodu. Vím, že ty se budeš rozhodovat pro to nejlepší vůči mně. Maminko, ty jsi můj svět - žiji v tobě a nic jiného zatím neznám. Ale toužím to poznat. Díky tobě jsem pod ochranou. V tobě mám svou svobodu. Člověk v člověku, a přece se zdá býti jedním tělem. Duše však jsou dvě. Právo na svobodné rozhodování jedno. Maminko, už se těším až budu tam venku...Až mě naučíš rozhodovat se, až budu mít vlastní svobodu. Až mě porvé obejmeš..."Ne, nemůžu si to nechat...nemám dostačující sociální zázemí...chci si budovat kariéru." Maminko? Ty chceš...ale já chci žít! Nepotřebuji věci. Chtěl jsem jen žít...a snad trochu tvé lásky... Přijde mi, že potrat je horší než vražda. Když chce člověk někoho zabít, tak k tomu může mít důvod a ten dotyčný se může bránit. Nenarozené dítě ještě za nic nemůže a nemá možnost se bránit.
Kde je Tvá svoboda, nenarozené dítě?