Říjen 2014

Nesvázaná generace

15. října 2014 v 18:58
Žijeme ve svobodném státě již 25 let. Vážíme si vůbec toho?
Někteří říkají, že dřív to bylo jednodušší. Nebylo ale na výběr. Vystudovat, začít pracovat a založit rodinu - snad jediná, společností tolerovaná cesta. I v dalších oblastech života to bylo podobné. Nakupovalo se to, co zrovna bylo, zatímco dnes máme desítky stejných produktů, rozdílných kvalitou a cenou.
V minulosti jsme si nemuseli vytvářet názory - stačilo převzít ten "správný a jediný" názor celku. Zato když jsme byli originální s vlastními názory, tak to byl problém. Dnes jsme na druhou stranu nuceni udělat si názor téměř na vše. Nemáš třeba názor na kácení pralesů? Potom nejsi osobnost.
A kde je ta pomyslná hranice svobody? Nepřechází se pouze z extrému do extrému?
Sociologické průzkumy dokazují, že porevoluční i dnešní mladí lidé často nevědí, co se svým životem. Mají tolik možností, zkouší různá studia, zaměstnání, jiné země a užívají si. Mají svobodu, a tak nespěchají s osamostatněním. Bohužel se ale stává, že poté dospějí mnohem později a život jim proteče mezi prsty.
Netvrdím tím, že staré časy byli lepší, právě naopak. V naší zemi jsme svobodní. Zákony a celý státní systém nám svobodu nebere, ale hlídá svobodu všech lidí.
Svobodu máme na dosah ruky, jen se jí musíme správně chopit.